Bílá Voda - naše kultura

22.9. – 17.12.2024 |19:00|

Stavovské divadlo | Železná 11, Praha 1

Premiéra: 9.5.2024
Překlad a dramaturgie: Ilona Smejkalová.
Scéna: Pavol Andraško.
Kostýmy: Katarína Hollá.
Hudba: Michal Novinski.
Pohybová spolupráce: Ladislav Cmorej.
Režie: Michal Vajdička.
Hrají: Jana Pidrmanová, Veronika Lazorčáková, Berenika Anna Mikeschová, Kateřina Winterová, Johanna Tesařová, Magdaléna Borová, Vladimír Javorský, František Němec, Saša Rašilov, Martin Dejdar / Jan Sklenář, Pavel Neškudla, Ondřej Malý, Šimon Krupa, Jakub Burýšek / Hubert Ludwig, Klára Vostárková…

Bílá Voda, zapomenutá vesnice v horách… O poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl všechny řeholnice do sběrných klášterů, sem přišly dvě mladičké, Bohu zaslíbené dívky – Tobie a Evarista. A stejně jako ostatní řádové sestry byly nasazeny na nucené práce do fabriky. Jednu těžká dřina navždy poznamenala fyzicky, druhá nedobrovolně porušila svůj slib čistoty a posléze byla vystavena ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Může se řádová sestra vzbouřit proti světským i církevním autoritám, postavit se režimu a zaprodané církvi? Nejtěžší bitvu musí svést člověk na vlastním poli… Nejnovější román spisovatelky Kateřiny Tučkové, který byl v roce 2022 oceněn Státní cenou za literaturu, vypráví o zatím nepříliš tematizovaném úseku českých dějin, historii ženských řeholních řádů za komunistické totality a místě žen v katolické církvi.

Říká se, že jsme nejateističtějším národem na světě, dokonce jen asi třetina obyvatel našeho státu se hlásí k nějakému vyznání. Jedno procento Čechů tvoří dokonce „uvědomělí ateisté odmítající existenci Boha, o němž něco vědí“. A ano, nedostatek víry v Boha nám často nahrazuje spíš víra v různé ideje. Ostatně, kolik lidí by ani dnes nemělo problém udělat rázný konec s institucí, která je zodpovědná za inkvizici, křížové výpravy a náboženské války? Jsou ale bojovníci proti Evaristě fanatiky, kteří dostali příležitost realizovat své sadistické sklony, anebo to dělají v dobré víře, že ze světa udělají lepší, bezpečnější, svobodnější a šťastnější místo?

Slovenský dramatik Daniel Majling říká, že každá ideologie hovoří jazykem, který si sama vytvořila – a tomu přizpůsobil i svoji divadelní adaptaci.