DESIGN.LIVE! Zorya: Fasci(n)ace

Kurátor: Alena Krkošková
Autor:  Zdeněk Vacek, Daniel Pošta
Vstupné: zdarma
Otevírací doba:  st – ne od 10 do 18 h, čt od 10 do 19 h
Datum vernisáže: 13.5. 18:00

Výstava Fasci(n)ace představí objekty, jež se svou povahou pohybují na hranici volného umění a designu. Iniciátory projektu jsou šperkaři Zdeněk Vacek a Daniel Pošta, tvořící pod společným názvem Zorya. Na vzniku technologicky manipulovaných artefaktů s nimi spolupracují sochařka Helena Lukášová, vedoucí ateliéru grafického designu a multimédií na Katedře počítačové grafiky a designu FI MU, a studentka Eva Drábová, které pro účely výstavy vyvinuly na míru vytvořený algoritmus parafrázující šíření viru.

Námět výstavy volně navazuje na ideu kolekce šperků Virus z roku 2011, ve které Vacek s Poštou poprvé využili unikátní proces řízené krystalizace nerostů v užitém umění a za kterou získali ocenění Czech Grand Design.

Inspirační ideje výstavy spočívají v jevu zvaném fasciace neboli svazčitost u rostlin. Jedná se o abnormalitu v růstu rostlin, kterou mohou způsobit viry, bakterie, ozáření, nedostatek vody anebo poškození chemickými přípravky. Rostlina, ač vykazuje společné znaky svého druhu, je rekonfigurována, deformována, poškozena, ale přesto živá.

Archetypální objekty, které si autoři zvolili pro pěstování struktur v podmínkách digitálního média skrze simulaci růstu, jsou platónská tělesa. Ta sestávají z identických ploch, jejich všesměrová symetrie je základním principem krystalografie, molekulární fyziky a chemie. Jsou dokonalou geometrickou formou, jsou tvarem molekul, atomů, krystalů, virů a proteinů. Výsledné generované struktury budou realizovány pomocí 3D tisku. Počítačová aplikace zde supluje jev známý z přírody a sama, bez zásahu autorů, definuje výslednou podobu objektů.

Designéři se pohybují mezi fascinací mocí logiky geometrie a principy stavby přírodních struktur, zároveň jsou si dobře vědomi vlivu člověka na rodnou planetu, který vede k fasciaci živé přírody, k její deformaci. Rozpor, se kterým pracují v ideové rovině koncepce výstavy, je tedy dichotomickým vztahem mezi přirozeným a umělým, přírodním a lidským, simulací a skutečností.

Popis platónských těles je znám již z antiky. Platón přiřazuje tato tělesa k živlům (krychle – země, vzduch – octahedron, voda – ikosahedron, oheň – tetrahedron). Pátým tělesem je dodecahedron, o kterém Platón prohlásil, že jej bůh použil při konstelaci nebes.

Geometrie dovoluje zobrazovat tvary v jejich prostorové logice, vychází z nich schémata makrokosmu i mikrokosmu. V šestnáctém století Johannes Kepler v knize Mysterium Cosmographicum (1596) navrhl model solárního systému s tehdy známými planetami, kde platónská tělesa jsou do sebe vsazena, aby tak reprezentovala vzdálenosti planet. Tento koncept inspiroval o mnoho let později Roberta J. Moona (1911-1989) k zobrazení protonů a neutronů v atomovém jádru.

Před třemi lety bylo objeveno nové platónské těleso, díky studiu sítnice lidského oka. Je pravděpodobné, že existuje nekonečná řada tvarů, které splňují podmínky klasifikace platónských těles. A pravděpodobně i v jiných dimenzích.

Počítače dovolují simulovat přírodní procesy v jejich logice. Simulace růstu v představeném projektu, jehož přirozeností je algoritmus počítačového programu, je tedy alegorií vztahu člověka a přírody, a jeho snahou pochopit a vstupovat do přirozených procesů. Jsme svědky stvoření, kterému jsme vnutili naše principy.