Václav Radimský - naše kultura

17.5. – 1.10.2023

Galerie České spořitelny | Rytířská 29, Praha

Vstupné: Zdarma
Kurátor: Duňa Panenková

Václav Radimský (6. 10. 1867 Kolín – 31. 12. 1946 Kolín) pocházel ze staré mlynářské rodiny, které patřil mlýn v Kolíně Zálabí, i když jeho otec už byl právník a po určitou dobu také starosta Kolína. Václav byl klukem od vody a řeky ho provázely celý jeho život. Na začátku Labe, pak ve Francii Seina a po návratu do Čech opět Labe. Soudě podle námětů obrazů, které vytvořil, maloval nejraději říční tůně, ramena řek se stojatou vodou plnou vodních rostlin, s rákosem, s keři a stromy na březích, vodu plnou spadaného listí. I když maloval výsek lesa, musela v něm být tůň. Fascinovala ho vodní hladina rozčeřená větrem, v níž světlo a lom paprsků rozehrává odstíny studených barev.

Dlouhých 28 let žil ve Francii, kam přijel r. 1888 po krátkých studiích na Akademii ve Vídni u prof. Emanuela von Lichtenfelse a v Mnichově. Přijel pochopitelně do Paříže, kde se ho ujala Zdenka Braunerová – česká malířka, tehdy žíjící a malující tam – a uvedla ho do umělecké společnosti mezi francouzské kolegy. Václav Radimský se připojil k tzv. skupině Barbizonských a mezi nimi našel nejen svůj styl, ale i přátelství s Claudem Monetem či Paulem Cézannem. Přístup Clauda Moneta k malbě mu konvenoval nejvíce. Spříznění s jeho pojetím bylo natolik silné, že se r. 1895 přestěhoval do starého mlýna La Bergamotte na řece Seině, ve vesničce Le Goulet, v těsné blízkosti Giverny, kde Monet žil.

Václav Radimský upoutal pozornost hned na počátku své francouzské kariéry. Na pařížském salonu v r. 1894 získal ocenění jako nejmladší malíř. Na výstavě v Rouen o rok později – 1895 – již získal zlatou medaili a tou byl také oceněn na Světové výstavě v Paříži r. 1900.

R. 1899 se poprvé představil v Praze v Topičově salonu. Tehdejší výtvarný kritik K. B. Mádl jeho práci sledoval, a tak mohl o jeho malbě napsat, jak se během let proměnila. Jak se v Normandii dostala do jeho obrazů jasná barva a světlo a jeho malba se změnila v čistě impresionistickou. Tmavé odstíny lesů v okolí Barbizonu se změnily ve valéry zelené, modré a žluté z Le Goulet.

Do jeho života ve Francii však tvrdě zasáhla první světová válka. Byl Čechem, občanem Rakousko-Uherska, ve válečném stavu Francii nepřátelské země. Francouzi ho po vypuknutí války zatkli a uvěznili. Bylo to kruté rozčarování. Řada přátel a významných osobností, se kterými se díky Monetovi i své společenské oblíbenosti znal, se za něj však zaručila, a tak byl propuštěn do domácího vězení v Le Goulet a strávil válku pod policejním dohledem. Po jejím skončení se rozhodl vrátit zpět do Čech. Usadil se v blízkosti Kolína, v Pašince a žil tam až do konce života v r. 1946.

Jeho malba byla velice oblíbená, a tak se donedávna řada jeho obrazů nacházela v soukromém vlastnictví jako dědictví po rodičích, kteří si obrazy zakoupili na výstavách či přímo od Mistra. Řada jeho pláten je také ve veřejných sbírkách a v institucích jako je Česká spořitelna. Do jejího fondu se díla dostala proto, že Česká spořitelna je mj. dědičkou Městských spořitelen, jejichž páni ředitelé investovali po mnohá desetiletí peníze do nakupování uměleckých děl. Obrazy Václava Radimského, které nakoupili, patří mezi jeho velmi kvalitní práce, a tak tato kolekce 26 děl poskytuje zajímavý pohled na několik vývojových fází malíře.

Štítky:Malba