Via Lucis - naše kultura

21.10.2021 – 31.12.2022

Uměleckoprůmyslové museum v Praze (historická budova) | 17. listopadu 2, Praha 1

Vstupné: od 60 Kč
Kurátorka: PhDr. Sylva Petrová
Architektonické řešení: Ing. Dušan Seidl
Grafický design: Martin Hlubuček

Expozice je věnována další poloze rozsáhlého díla dvou mezinárodně etablovaných českých umělců-sklářů: profesora Stanislava Libenského (1921 – 2002) a spoluautorky společných úspěchů Jaroslavy Brychtové (1924 – 2020). Instalace se zaměřuje na realizace umělců ve veřejném, sakrálním prostoru. Konkrétně přibližuje rozměrná okna –vitraile v pražské kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie z let 1964–1968 a okno v kapli sv. Anny v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě z let 1974–1975. Vypráví o vzniku a charakteru sedmi vitrailí, jež oba umělci navrhli a realizovali v zámecké kapli v Horšovském Týně mezi lety 1987 až 1991 a představuje historii osmi oken v hradní kapli brněnského Špilberku z let 2001 až 2003.

Díla této dvojice umělců určená do architektury jsou hodnocena jako zásadní příspěvek rozvoje fenoménu světového autorského skla. Vrchol mezi nimi představují právě díla integrovaná do rekonstrukcí sakrálních prostor mezi lety 1964 – 2003, protože se těchto úkolů oba zhostili nejen výtvarně zcela svébytně, ale i neortodoxně: spíše je pojali jako obecný symbol duchovního života, než konkrétní liturgie. Ve svých vitrailích použili unikátně i novou technologii – stavovaného skleněného reliéfu v otevřených formách. Cílem výstavy je zprostředkovat informace o těchto dílech, která jsou vlastně málo známá a ukazuje spojení experimentálního sklářského díla a rekonstruovaných významných historických prostor. Cílem autorů výstavy je ukázat vzájemné souvislosti těchto návrhů do architektury s paralelním proudem jejich autorské komorní plastiky, která byla nesčetněkrát vystavována doma i v zahraničí a je proto mnohem známější. Zároveň je zdůrazněn osobní příspěvek Stanislava Libenského ke společné práci – především v oblasti kreseb jako svébytných uměleckých artefaktů a zároveň tvořících podkladové plány pro vznik trojrozměrných prací ve skle. Ale neméně dobře objasňuje a oceňuje i úlohu Jaroslavy Brychtové, která zajišťovala sochařské a realizační etapy těchto děl.